Po deseti letech strávených v Krkonoších a dalších sedmi na Šumavě, jsme letos byli prvně v Jizerkách. Cílem našeho soustředění byla Desná. Již ustálené tvrdé jádro horalů doplnilo letos pár nováčků. Ubytko se letos myslím povedlo, luxus švédských stolů u snídaně a servírované večeře jsme ještě neměli. Přijeli jsme ale hlavně polykat kilometry v bílé stopě a tak hned první den jsme dali skoro 30km na běžkách jako rozcvičku před podvečerním florbalem. Intenzivní více jak hodinový „mač“ bez střídání nás dost utavil. Večerní rozbor dne u krbu, samozřejmě s půllitrem na doplnění tekutin nastínil plán na další dny. Trochu jsme ten úvod přehnali a tak jsme se rozhodli, že dopoledne podpoříme naše hokejisty v semifinále olympijského turnaje. Po bezkrevném výkonu reprezentantů jsme po lehkém obědu vyrazili opět do stopy. Kratší odpolední trať stačila před sobotním hlavním bodem letošní expedice. Ráno jsme totiž vyrazili vlakem až k sousedům do Polska a za celodenního mrazu pod -10°C a hustého chumelení jsme se vydali k domovu. Stejný plán mělo asi 300 dalších běžkařům, kteří s námi vystoupili na vlakové zastávce. Většině jsme ale ukázali záda hned v úvodu. Musíme též sportovně uznat, že někteří borci za to vzali a mizeli před námi v dáli. Nicméně jsme my všichni náš denní plán zmákli a zase téměř 30km jsme v poho dali. Tím naše soustředění pro většinu skončilo a neděli jsme již regenerovali na další, již bohužel pracovní dny.

Příští rok pojedeme pravděpodobně stejným směrem a třeba se k nám připojí více laufařů. J&J