Když přišla nabídka turnaje z Rokycan, rozmýšlel jsem se jenom chvíli. Obsazení turnaje slibovalo přímo famózní zážitek. Věřil jsem, že se naše dvoutisícpětky ve světě neztratí.
Nejprve ale velké uznání všem řidičům, kteří se napotvoru museli porvat tam i zpět s ledovkovou kalamitou.
Náši kluci Tonda,Vojta,Zdenda,Dan a Kryštof by turnaj sami jistě neodehráli a tak jsme požádali naše tradiční rivaly o spolupráci. Z Lešan nás doplnil Honzík Kačer a z Netvořic Míša Šinsa, Filip Gabriel a Ondra Langer.
Asi bylo dobře, že si kluci moc nepřipouštěli, proti komu nastupují. V jejich očích to byli jen soupeři ze „sousední vsi“. Od první minuty zápasu byli lační po míči a vítězství. Bylo úplně jedno, jaká čtyřka nastoupila, jestli Peceradská, nebo vypůjčená, vyrovnanost formací byla skvělá. V bráně nás hned v prvním utkání skvěle podržel Kryštof, takže Bohemians po úvodní prohře skákali jako klokani a rozčilovali se na všechny strany, zejména na rozhodčího. Opravdu nebylo příjemné, když si při podávání rukou neodpustili pánové z realizačního týmu ironická gesta. Sami děti koukali, co se to vlastně děje, vždyť jen o gól prohráli, no a co.
Proti domácím se nám zvítězit nepodařilo, ale za remízu 1:1 jsme byli rádi. Každý bod se mohl hodit. Pak jsme se už všichni těšili na Viktorku Plzeň. V dosud odehraných zápasech se jevili velice silní. Když přejeli Mariánky 5:0, šel z nich strach. To, co se ale odehrálo v našich 15 minutách slávy nikdo nečekal, kluci je přejeli 3:0 jakoby se nechumelilo. A my museli na panáka, to jistě chápete.
Euforie nás možná trochu ukolébala a tak jsme mysleli, že Mariánské Lázně jsou povinnost. Opět se ale ukázalo, že fotbal nemá logiku a my smolně prohráli 2:1, když jsme dostali branku pár vteřin před koncem. O první smolné brance přímo z výhozu brankáře ani nemluvě. Tyhle body nakonec chyběli na zlato. Další soupeř, Klatovy, se houževnatě bránily a my se v koncovce prosadili jen sporadicky. Remíza 1:1 byla asi spravedlivá. Náš poslední soupeř, Písek, měl už před zápasem s námi jisté vítězství v turnaji. Nám však šlo o hodně a tak jsme tam hodili trojku. Soupeře jsme doslova přetlačili a 2:1 zvítězili.
Všichni a tím myslím všichni hráči předvedli svoje nadstandardní výkony což nám vyneslo překvapivé a skvělé 2. místo. Kryštof po zásluze dostal cenu pro nejlepšího brankáře turnaje. Tam, kde jsme o něco málo zůstávali pozadu technicky, jsme to bohatě vynahradili důrazem. Zejména se projevila netvořická škola :-). Na to opravdu soupeři asi nejsou zvyklí. Někteří naši hráči ještě vyčnívali z davu silou střelby. A podstivou hrou dozadu jsme asi taky převyšovali ostatní. Všem děkuju a gratuluju. Výborně kluci. Pohár se bude v kabině vyjímat!
Závěrem ještě poděkování Davidovi Hohrovi z Netvořic a Petru Marvanovi za podporu a spolupráci.
Neodpustím si však ještě větičku. Ano, bylo to skvělé a všichni jsme si to užili, ale je to jenom sport a příště můžeme být třeba na chvostě. Nejdůležitější ale je, že kluci mají další obrovskou zkušenost proti dobrým soupeřům. Je to jen malý krůček jejich fotbalového vývoje. Tenhle ale strašidelně zahřál!!