Od začátku bylo vidět, že soupeři se už dobře znají a tak nepadalo příliš mnoho branek. V prvním zápase proti domácím jsem řádně míchal sestavou a tak si kluci vyzkoušeli hrát i na jiných místech, než která jim vyhovují. Myslím, že s tím někteří měli docela problémy. Došlo i na slzy z neproměněných šancí, ale i to k fotbalu patří. Výsledek 1:1 byl pro nás trochu nespravedlivý, ale fotbal se nehraje na šance. Ve druhém zápase proti Teplýšovicím si zahráli především větší kluci a i ti měli se soupeřem co dělat. Byl to boj jak se patří. V koncovce nám chyběla odvaha k zakončení a přesnost. Soupeř se ujal vedení tečovanou střelou z trestného kopu. My jsme srovnali až ve druhé půli rovněž střelou, kterou si obránce srazil do branky. Po vyrovnaném průběhu spravedlivá remíza 1:1. V posledním zápase si naopak zahráli především ti menší. S Vlašimáky to byl i minule tuhý boj a situace se opakovala. Do vedení nás poslal Honzík, který se prosadil svým důrazem mezi dvěma hráči a poslal míč do prázné branky. Hosté sice vyrovnali, ale ve druhé půli nám ukázal Filip, jak se chladnokrevně zakončuje. Po úniku po levé straně si připravil míč na střelu a vymetl levou šibenici ostrou střelou nártem. To byl asi nejhezčí moment z naší strany. Většina hráčů podlala průměrný, až podprůměrný výkon. Rozhodně máme na víc. Pochválit můžu Filipa za zodpovědný výkon na stoperu v prvním zápase a perfektní zakončení ve třetím zápase. Potom chválím oba brankáře Filipa a Lukáše za perfektní přehled a snahu. Vojta H celou dobu na hřišti makal, takže ho také vyzdvihuji. Celkově to byla náročná utkání, která rozhodně všem něco přinesla. V kabině jsem si udělal mezi zápasy malý průzkum, na jakém postu by chtěl kdo hrát. Většina chtěla hrát pravého útočníka. Myslím, že kluci konečně pochopili že to není tak úplně možné :-).