Ve druhém utkání jsme hráli doma proti relativně slabšímu soupeři z Trhového Štěpánova, který měl hodně mladých hráčů a neměl moc střídajících. Stejně jako v Meznu jsme řídili hru, ale nedařilo se nám vstřelit branku. Stejně jako v Meznu jsme i obdrželi tedy první branku jako trest za neproměňování jasných příležitostí. Teprve potom jsme se trochu oklepali a začali jít důrazněji za brankou. Větší část prvního poločasu kluci hráli jako z partesu, kombinační fotbal pohledný pro diváky. Soupeř hrozil z brejků, které ale nedotáhl do konce, nebo to pochytal Matěj. Ve druhé půli již nikdo nepochyboval o vítězi utkání. Promíchal jsem sestavu a naložil odpovědnost i na méně důrazné hráče. Mohli si např. vyzkoušet, jak se cítí stoper. Chvílemi se naše zvrhla ke stilu chci si dát branku zrovna já, ale většinou jsme udrželi kolektivní pojetí hry. Přijdou mnohem těžší soupeři a máme stále na čem pracovat, zejména mentálně. Proto neusněme na vavřínech a pojďme makat. Připomínám Hatrikářům jejich milou povinnost poděkovat spoluhráčům za připravené šance něčím dobrým na zub! Začínají se nám resty hromadit .

Naše sestava: