Přátelské utkání s Kostelcem na Faráku bylo vůbec první utkání, které jsme zde sehráli. Bylo výbornou přípravou, protože ukázalo vše, co hra v menším počtu na malém prostoru ukázat může. Soupeř byl dobrý, fotbalový. Vyrovnané utkání po všech stránkách. Sehráli jsme 4×20 min ve výborném tempu. Z hlediska výsledku se nám nepovedly úvodní minuty a potom poslední čtvrtina, ve které jsme dostali asi polovinu všech branek. Z hlediska hry jsme zvládly první tři čtvrtiny mírně nadprůměrně. Dařilo se nám napadat soupeřovu rozehrávku i likvidovat naše občasné zaváhání v obraně. Nedařila se nám střelba ze střední vzdálenosti. S těžším sálovkovým míčem to neumíme. Branky jsme začali dávat, až když kluci začali chodit s míčem až do brány a po výborném napadání rozehrávky. Výborně chytali všichni brankáři.
Po zhruba polovině odehraného času, zhruba v době, kdy se nám docela dařilo výsledkově a byly jsme opticky lepší, někteří hráči pomalu přestali věnovat pozornost bránění. Soupeř nabízený prostor umně využíval a s přibývajícími minutami se dostával do tlaku. Bohužel nám nepomohlo ani střídání hráčů, kteří nebyli ochotni důsledně bránit. Po prostřídání několika hráčů jednotlivě (do té doby jsme střídali skupiny) se naše hra začala sypat. Zvýšený tlak ze střídačky na poctivé bránění se ukázal jako kontraproduktivní a několik hráčů tento tlak neuneslo. Hra z prvních dvou čtvrtin byla pryč, motivace taky, soustředění jakbysmet. Zaslouženě jsme prohráli. O chování některých hráčů ke zbytku týmu se raději ani nebudu zmiňovat, to sem opravdu nepatří a z toho jsem nejvíce zklamán. Ukázalo se také, že ne všichni jsou ochotni makat celé utkání. Zvýšená únava dopadla i na psychiku a koncentraci. Pokynům trenéra ne všichni rozumí, nebo nejsou ochotni se jimi řídit a raději dělají „hloupého“. Málo času jsme věnovali na tréninku taktice bránění a to musíme změnit. Na malém prostoru je každá chyba dobře vidět a toho je třeba přes zimu využít.
Hráči si musí uvědomit, že na každém jednotlivci závisí celkový výkon týmu. Nikdo to nesmí jak se říká vypustit nebo se zašívat stranou. Fotbalové techniky už máme většina dostatek na to, abychom začali pracovat intenzivně na hlavách. Tam vidím nyní největší rezervy.
Těším se na odvetu se stejným soupeřem a děkujeme mu předvedenou hru.
Soupeř byl herně dravější, ale my jsme se v posledních patnácti minutách úplně rozložili ze vnitř. Předchozích šedesát pět minut bylo výsledkově vyrovnaných a druhá a třetí čtvrtina byla herně dobrá. V té čtvrté jsme znervózněli, začali jsme si vyčítat každou chybu a obviňovat se navzájem. Přestali jsme hrát jako jeden tým a soupeř to viděl, využil toho a po zásluze nás potrestal. Pokud nebudeme držet při sobě, tak nebudeme hrát dobře. Popravdě řečeno, takhle špatnou atmosféru, co byla v posledních minutách, jsem asi ještě u týmu neviděl. Snad se z toho všichni poučíme a příště se jí vyvarujeme. Technicky a fyzicky máme na to hrát dobře s jakýmkoli soupeřem. Chce to víc klidu, nebát se, hrát to co se učíme. Chyby tam jsou a budou, ty k učení patří a dělají je všichni. Nesmíme se nechat unést negativníma emocema a bude to dobré. :-)