Po úspěšné podzimní sezóně, kdy jsme se stali lídry OS Benešov, jsme kluky za odměnu přihlásili na výborně obsazený turnaj v Praze na Žižkově. Určitě si to zasloužili, protože poctivě makali už od letních kempů. Hodně se zlepšili, a tak jsme si říkali, že by nebylo na škodu se poměřit s většími výběrovými kluby. Věděli jsme, že to nebude vůbec lehké a kladli jsme klukům na srdce, aby měli oči otevřené a snažili se něco odkoukat a posunout si svoje hranice. Na turnaj se přihlásili týmy jako Táborsko, Bohemians Praha 1905, AFK Union Žižkov, FK Ústí nad labem, SK Roudnice n.L., Sokol D.Počernice, FK Újezd nad Lesy a další.

V prvním našem utkání jsme nastoupili proti FC Přední Kopanina. Během prvního střídání jsme dostali 2 branky a už jsme se z toho nevzpamatovali. Tempo hry bylo malé a soupeř nic moc nepředvedl. My bohužel taky ne. Kluci hráli tak, jako by měl zápas trvat hodinu. Spousta chůze, naivní napadání. Ostych až strach se zapojit do kombinace, malý důraz a místo sprintů výklus. Pochválit mohu pouze Jakuba v bráně, který pochytal, co se dalo a nakonec byl ze všech hráčů nejvíce zpocený. Nakonec se ukázalo, že tento soupeř by byl pro nás nejschůdnější, ale my jsme šanci ho porazit, ledabyle zahodili.

Ve druhém utkání jsme potkali FK Ústí nad Labem. Kluci malinko zrychlili a zlepšili hru, zapojili se i v prvním utkání „neviditelní“ hráči. Soupeř byl ale také o něco lepší a tak rozdíl ve výkonu byl opět podobný. Prohráli jsme 1:3, když naši jedinou branku v turnaji vstřelil po pěkné spolupráci s Ivem Filip. Kuba v bráně opět čaroval.

Ve třetím utkání  proti Bohemce jsme neměli už co ztratit, a tak kluci vlítli na hřiště bez respektu a najednou hrál úplně jiný tým Pecerad. Dlouho jsme odolávali náporu soupeře a dokonce si vytvořili i několik šancí. Zkušenost ale nakonec převážila a podlehli jsme 0:3. V tomto utkání jsme se ale neměli za co stydět. Byl to výkon na 100% našich možností. Jakub opět vykouzlil několik zákroků hodných potlesku tribuny.

Čtvrté utkání jsme chtěli překvapit soupeře, ale takový výkon jako proti Bohemce se už nekonal. Nejlepší hráč turnaje se nakonec přeci jen několikrát prosadil, přestože jsme si na něj chtěli dát větší pozor. Nehráli jsme zcela špatně, ale soupeř byl lepší a ani čaroděj a nejlepší brankář turnaje Kuba s tím nic nesvedl.

Po tomto průběhu jsme skončili poslední, ale doufám, že si to kluci užili a nasbírali nějaké zkušenosti. Nepřál nám ani los. Opačné pořadí zápasů by nám svědčilo o mnoho lépe. Než jsme se probudili, bylo po turnaji. Chyběl nám zabiják do útoku, který by proměnil naše šance. Jarda i Lukáš také týmu chyběli. Většina na takové tempo hry zatím nemá. Všichni mají na čem pracovat a to v mnoha směrech.

Při sledování finále  Táborsko vs. Bohemians mě ale zaujala jedna věc. Pokřiky několika rodičů z tribuny na své děti byly černou kaňkou na celém odpoledni. Při pohledu na motorové mašiny obou mužstev mi výkřiky typu „je to úplně bez pohybu“ nebo „to si snad děláš…“ přišli jak z jiného světa a jsem moc rád, že máme v Pece naše uvědomělé fanoušky.

Turnaj vyhrálo Táborsko před Bohemkou na penalty. Třetí byli domácí. Kompletní výsledky najdete zde.

Naše sestava: Ivo (A:1), Jakub (GK), Dan, Tomáš L., Tomáš N., Matyáš, Filip Sa., Filip Sl. (G:1), Petr, Jan