Do Neveklova nás odjelo jen 11 a to ještě díky Zdendovi Barkovi, který řeší zdravotní problémy, ale přesto jel a moc nám pomohl. Berte si z něj příklad.  Zápas začal v pozvolném tempu, protože i domácí lepili sestavu jak se dalo. Úvod zápasu poznamenalo pár ostrých střetů, které rozhodčí nechal bez povšimnutí a dal tím ráz utkání. První půle byla i přes několik šancí na obou stranách bez gólů. Ve druhé půli docházely síly a z toho pramenily fauly. Domácí stoper v jasné šanci zastavil našeho útočníka a musel pod sprchy. My jsme se ale s početní výhodou nesrovnali a nedokázali jsme kombinovat. V dalším průběhu utkání mohli oba brankáři vyfasovat červenou, ale když jí nedostal ten domácí, tak toho našeho za stejný faul už sudí vyloučit nemohl. Těch červených karet mohlo být víc, ale ráz utkání byl stavěný na důrazu a hře tělem. Jasný remízový zápas po náhodné akci v nastavení rozhodnul důrazem a tahem do vápna Dan Tetík a asi minutu před koncem nám vystřelil tři body.

Ještě bych se chtěl vrátit k jedné věci – rozhodčí. Konečně jsme i na naší úrovni potkali rozhodčího, který píská o několik pater výš. Myslím, že to měl konkrétně dnes hodně těžké, navíc myslím, že ne zcela přesně nasadil metr pro nejnižší soutěž. Pískal naprosto přesně podle pravidel, ale u nás se píská „trochu“ jinak. Ne všichni znají výklad pravidel a diváci už vůbec ne a to byl možná největší problém. Zápas ale sudí  s bravurou zvládnul a nenechal se vykolejit ani hrubými urážkami domácích fanoušků. Ani jednu stranu nepoškodil, ale myslím, že byl přesto rád, že se to dohrálo bez problémů. Přesto klobouk dolů. Jen víc takových rozhodčích do naší soutěže.

« ‹ z 2 › »