Po dvou zápasech ze soupeři z čela tabulky jsme zavítali na hřiště posledních Heřmaniček. Naše hra v úvodu připomínala opět první poločasy zápasů minulých – nedařilo se. Navíc jsme se pouštěli do diskuzí s rozhodčím, který si užíval svých pár minut slávy a dokazoval nám, že on je pánem na hřišti. Minimálně sporné posuzování ofajdů v první půli rozdílným metrem na obou stranách tlouklo do očí. Také hrubé až vulgární urážky od domácích na naší adresu nechával bez povšimnutí (nebo že by to opravdu neslyšel ?? ) a nás katerně trestal v porovnání s tím za „drobnosti“. Ale to je náš problém, že nedokážeme udržet nervy na uzdě. Nepomůže nám to, naopak uškodí. Přesto jsme měli během prvního poločasu několik dobrých příležitostí, ale naši útočící hráči nezvládali koncovku. Dali jsme jen jeden, celkem náhodný gól, když po rohu a následném závaru tečoval Michal Petraško střelu z vápna do brány. Do přestávky si ještě Mára vykoledoval druhou žlutou a šel do sprch. Domácí toho také dosud moc směrem k naší bráně nepředvedli a také náhoďákem vyrovnali. Druhý poločas se zase vrátil do starých kolejí. Ač v deseti jsme začali hrát fotbal a byli jsme lepším týmem. A stejně jako ve dvou posledních zápasech jsme druhou půlku vyhráli, dali jsme zase 2 góly ( trefili se Láďa Chmelař a Martin Mikita) a výsledek byl zase 1:3, tak jak to bylo pravidlem z kraje jara. To už asi není náhoda, co ? J&J