Tuto sobotu náš čekal duel s jedním z aspirantů na postup – jeli jsme do Ostředka. Zápasy s nimi jsou v poslední době dost divoké. Před rokem jsme tu půli prohráli 8:0 a druhou jsme je přehrávali a zápas skončil 9:2. Na podzim u nás nám Ostředek vstřelil za 3 minuty po úvodním hvizdu 2 góly, ale odjížděl s prohrou 4:2. Mohlo se tedy stát zase cokoliv…

Navíc se nyní potýkáme se slabou účastí a včas na zápas nás dorazilo pouhých 9. Náš desátý hráč přišel na hřiště současně s rozhodčím a začalo se. Ještě pro dnešní zápis budu psát o tom pánovi s píšťalkou, ne jako o rozhodčím, tím rozhodně dnes nebyl, a budu používat pracovní název – třeba „koště“. Domácí se mohli před zápasem pyšnit výbornou jarní bilancí bez porážky a dokonce bez obdržené branky. Když už v šesté minutě od 10-ti protihráčů dostali gól, asi se narušila jejich psychika, tedy některých určitě a zřejmě nepředváděli to, na co mají. Nám právě v tu dobu dorazil poslední hráč do hry a doplnil náš kádr na plný stav. Hrál se celkem slušný fotbal, ale koště zametalo naše snažení a několik jasných situací otáčelo v náš neprospěch. Nevím, zda to byl záměr nebo to prostě s píšťalkou jen neumí, ale těch chyb byl dost a většinou v náš neprospěch . Z podobných situací jsme také 2x inkasovali – jednou po sporně nařízeném rohu a podruhé nechalo koště hrát domácí i přes faul na našeho obránce a po zpětné přihrávce jsme inkasovali podruhé. Naše nervová soustava dostávala zabrat, protože se koště stalo prakticky součástí domácího týmu jako 12-tý hráč. Navíc se opět potvrdilo, že debaty s koštětem nemají cenu, nic se nezmění, naopak je to spíš horší. Toho se musíme příště vyvarovat a i v takovém utkání udržet nervy. Dnes tomu tak bohužel nebylo a dostali jsme pár  zbytečných karet za komentáře a řeči k výkonu koštěte. Soustředili jsme se více na něj než na fotbal, ale přesto jsme také dokázali do přestávky skórovat, když domácí bek nepochopitelně namazal našemu útočníkovi před prázdnou bránu a ten pohodlně vstřelil naší druhou branku. Před přestávkou jsme trefili ještě tyč a dokonce jsme tak mohli půli i vyhrát. Ostředek nepředvedl ze své pověsti téměř  – obránci pod tlakem kupili chyby, záloha moc nefungovala a útočníci jen čekali nastartovaný na dlouhé míče. Ve druhém poločase jsme hráli do kopce a čekali nápor domácích. Ten se nedostavil a tak začalo koště umetat cestičku. Po deseti minutách poslal ze hry našeho hráče za to, že má v zápise odlišné číslo s tím na dresu. Dostal za to druhou žlutou a musel dolů. Jak na to v průběhu poločasu to koště přišlo, ví snad jen ono a možná někdo z domácích. Navíc nyní již víme, že jiné číslo na dresu a v zápise není důvod pro udělení žluté karty. A to někteří z domácí hovořili dokonce o komtumaci. Jak se říká, neznalost neomlouvá. Nás tak čekalo více než půl hodiny v oslabení. Ostředek nemohl stále vstřelit branku, prakticky se do nějakých větších šancí ani nedostával. Co dál? Pomohlo zase koště. V době, kdy zejména v hektických situacích moc spisovná čeština slyšet nebyla a používaly se různé výrazy z obou stran, dokonce i koště přidalo pár nestandardních výrazů na naší adresu a reakcí na jeden z nich bylo, že koště uslyšelo, že je „koště“ (viz zápis o utkání) a tedy druhá žlutá a šli jsme do devíti. To podle světelné tabule bylo odehráno lehce přes 70 minut. Chvíli jsme hráli i v osmi, to když náš obránce, který hrál s naraženými žebry, jen těžce vydejchával střet s protivníkem, ale po chvíli se do hry vrátil. Ostředek si s nastavením za skoro půl hodinu přesilovky nevypracoval téměř žádnou pořádnou šanci, měli jen pár střel z dálky a centry ze stran jsme bez větších problémů pokryli. Až z jedné z mála fotbalových akcí si došli šikovně v 85. minutě pro penaltu, kterou domácímu kapitánovi skvěle lapil náš brankář. Koště určitě hodně fandí domácímu fotbalu, ale ať dělalo co mohlo, cestu pro tři body zametalo ukázkově, samo na to bohužel nestačilo. Náš zdecimovaný tým doválčil zápas až do konce. V závěru už docházely samozřejmě síly, nebylo už moc kde brát, tak jsme dohrávali většinou jen za cenu dlouhých odkopů na nikoho, hlavně co nejdále od brány. Těžko uvěřitelný zápas skočil remízou 2:2. Všem našim patří velká pochvala, že jsme to nezabalili, navíc když počítám, že náš věkový průměr byl lehce přes 40 let. Příště máme doma Bukovany a to bude zcela jiný soupeř z druhého konce tabulky. J&J