Na zápas do Miličína jako by se naši hráči báli. Skoro 10 omluvenek, na srazu 6 hráčů. Žhavili jsme telefony a sehnali jsme základní sestavu a dokonce jsme mohli i 2x střídat. V úvodu zápasu na nás domácí nastoupili a ostřelovali naší bránu, ale z dálky a nepřesně. Když jsme se osmělili, tak jsme skórovali. Po zmatcích v miličínské obraně trefil naše vedení Aleš Hromas netradičně v útoku. To domácí nakoplo, bohužel ne k lepšímu výkonu. Asi neumí prohrávat a psychicky to někteří z nich nedávali. Nebudu se k tomu blíže vyjadřovat, to asi nemá cenu. Do půle domácí srovnali výstavní trefou z voleje z hranice velkého vápna skoro do naší šibenice. Nutno ještě přiznat, že jsme v první půli nedali 2 penalty. Oba střelci to odflákli, jinak to říct nejde. Ještě jedna věc – kdyby pískal přísnější rozhodčí, na hřišti by se hodně červenalo už v první půli !!!  Další „kdyby“ jsme ty penalty dali, netuším co by to s psychikou domácích provedlo. Ve druhé půli domácí hráli pořád totéž – dlouhé nakopávané míče na rychlé útočníky. Vytěžili z toho bohužel vedení, když se jedna střela z dálky odrazila od tyče zpět a nepokrytý útočník jednoduše dorážel. V závěru jsme měli i my ještě dvě dobré šance po rohových kopech, ale obě hlavičky nemířily mezi tyče. Do samého závěru se Miličín bál o výsledek a musím smeknout před výkonem a nasazením našich hráčů – hoši děkuju. V sestavě a v rozpoložení, v jakém jsme na zápas odjeli, myslím že domácí dostali velký tří bodový dárek. Budiž jim přáno na cestě do 3. třídy. Podle mého osobního názoru si myslím, že podle toho co dnes předvedli na hřišti, tak na vyšší třídu nemají. Ne fotbalově, ale v hlavách to nemají srovnané. Ale to je názor můj a možná v Jablonné, domácí to určitě vidí jinak.