16. kolo: Pecerady – Jablonná 1:2 (0:1)

Náš kádr poznamenaly určité změny, přesto základní sestava měla na to, aby Jablonnou porazila. Do brány se postavil netradičně Míra Höhn a předvedl na nebrankáře velmi dobrý výkon přesto, že ho trápil puchýř na patě. První půle byla vyrovnaná, prakticky bez šancí a ani jedno mužstvo nehrálo dobře. Gól dala jen Jablonná, když si na přetažený centr naběhl jejich stoper, vrátil míč na malé vápno a důrazný kapitán hostí pohotově skóroval. Po obrátce už jsme se jen herně trápili. Brankáře jsme praticky vážně neohrozili a když hosté rychle rozehráli jeden aut, naši hráči si dávali přednost až toho využil soupeř a překvapivě mezi ně vlítnul a chytrým lobem z poza vápna zvýšil na 0:2. To nás srazilo úplně a přestali jsme běhat, psychika na bodu mrazu. Stačí ale jedna chyba, dlouhá malá domu a peceradský drn nám pomohl. Míč nadskočil, brankář ho netrefil a ten se dokutálel až do brány. Od té doby bylo na hřišti jen jedno mužstvo a překvapivě my. Začalo se makat, všichni v pohybu a chtěli hrát. Gól jsme sice nedali, ale za těchto pár minut před koncem si všichni zaslouží pochvalu. Další pochvalu za snahu a bojovnost během celého zápasu zaslouží asi jen naši mladí. Ostaní navíc nepředvedli fotbalového nic. Proč ale začneme hrát až  ke konci zápasu? Nerozumím tomu, proč nás nastartuje až minela gólamana Jablonný 15 minut před koncem. Do té doby jakoby jsme ani fotbal hrát neuměli a naše hra připomínala kopanou – dlouhé nakopávané míče a většinou z první pryč. Tohle musíme dostat rychle z hlavy a v příštím zápase navázat výkonem z poslední čtvrthodinky.