Zimní soustředění A -týmu České Žleby 2016

Letos jsme se již podruhé v řadě vydali do ubytovny NP Šumava v Českých Žlebech. Tento rok se nás vydalo na zimní soustředění celkem 11 statečných. Zahájili jsme tradičně pátečním večerním posezením a opět ve velkém stylu, ale ráno jsme vstali všichni byli připraveni polykat první porce běžkařských kilometrů. Na sobotní den jsme zvolili z loňska osvědčenou trasu a i sněhové podmínky a počasí nám přálo. Během cesty jsme doplňovali energii jak jen to šlo a celkem pohodový den narušil až dojezd na parkoviště – při počítání byl náš stav mínus 3. Telefonicky jsme úspěšně lokalizovali dvě nezvěstné osoby, ale pořád jsme nebyli v kompletní sestavě – už jen mínus 1. Telefon na druhé straně jen tiše pípal a hodinová ručička se kvapem blížila k večerním hodinám. Když už skoro horská služba nasedala na průzkum večerní Šumavy, náš poslední lyžař dojel do cíle. Naše vybraná trasa mu byla asi krátká a tak si přidával kilometry u sousedů v Německu. Večer jsme vše vyhodnotili opět v Hospůdce u Matěje (a Verči) a projednali jsme další cíl naší cesty. Jelikož průzkumník německé strany přinesl dobré zprávy a stavu sněhu, druhý den byl cíl naší cesty jasný…

První ranní zastávka ale nevedla k úspěchu. Po asi 2 km výstupu hlubokým sněhem jsme se dostali až do lesa, kde už sníh nebyl vůbec. Vrátili jsme se tedy zpět k autům a přejeli jsme o nějaký km dále. Ale ani tady nebyl výběr místa ideální. Profil naší trasy připomínal spíš skialpinistickou tůru, než trať pro fotbalisty na běžkách. Po dvou vrchařských prémiích a 2 sjezdech jsme vystoupali až k horní stanici jedné ze sjezdovek. Následně jsme obešli vrchol hory a pak zase dolů, nahoru, dolů nahoru a dolů. Závěr dne zase patřil rozboru v hospůdce. Měli jsme domluvené k večeři špagety a o to bylo naše překvapení větší, když se otevřely dveře kuchyně a už zdálky k nám zavála vůně pečených kolen. Další naše překvapení bylo, že ten navoněný plný pekáč kolen nebyl pro nás a my měli opravdu špagety – italovu pomstu 🙁 . Zalili jsme je pěkně pivečkem a nějakou zelenou a polovina expedice šla sledovat biatlon na pokoj. Koukal s námi i kráčející Jenda a když odešlel, šli jsme spát. To dole o pár pater níže se druhá polovina expedice vydala prozkoumat tajemství ruského standardu. Po návratu na pokoje bylo ještě dlouho veselo a na někom s kombinace Itala a Rusa celkem slušně podepsala – a zase byly špagety…. 🙂

Pondělní ráno nebylo už tak veselé a do stopy se vydala už jen čtveřice statečných. Někomu se nechtělo a někdo nemohl z různých důvodů. Tak jsme se rozdělili na dva, vlastně 3 týmy : běžkařský, pěší a ležící. Všechny 3 týmy se tentokrát potkali na konci svého programu bez problémů a naše expedice se blížila konci. Ještě rozloučení a poděkování za pohostinnost v šumavských hvozdech a pak už návrat domů. Tak zase za rok..

Jo a pro všechny lenochy trochu inspirace. Třeba za rok pojedeš s náma srabe 🙂