V sobotu 29.10.2016 jsme na našem hřišti přivítali hráče SK Pyšely. Už při rozcvičení jsme tušili, že to dnes bude těžké, hráči působili ospalým a nesoustředěným dojmem. Ale čekali jsme, že nasazením to naši borci zlomí.

Zůstalo pouze u přání. Sice jsme brzy vstřelili úvodní branku, ale skóre se hned otočilo a v poločase jsme prohrávali již o tři branky. Nefungovalo skoro nic. Žádné nasazení, jen nesoustředěnost, nehráli jsme týmově a individuálně velice špatně. Vůbec jsme naše hráče nepoznávali. Naše doporučení ke zlepšení hry hráče snad ani nezajímalo. Snažilo se jen pár jedinců.  Pouze tři mušketýři v našich barvách bojovali proti Pyšelským a to bylo málo.

Druhý poločas začal tak jak skončil první. Co jsme si o poločase řekli vyznělo naprázdno. Poslední záchrana – střídat hráče jinak, než bylo domluveno, ukazovat jim chyby trochu důrazněji, nabádat je ke spolupráci a ne aby jen čekali, že to za ně někdo odehraje! Trochu jsme jim zamotali hlavičky tak, že museli více přemýšlet o své úloze, zamyslet se nad sebou a svým výkonem. Sice to nebyla taková jízda, jak naši hráči umí, ale zlepšení bylo znát. Posledních deset minut jsme zjednodušili hru a začali se prosazovat i gólově. Hráči trochu zvedli hlavy a začali hrát více týmově. Stále si myslím, že po celkovém průběhu zápasu jsme si bodovat nezasloužili, ale díky závěrečným minutám jsme se dostali do vedení a se štěstím jsme zápas vyhráli 8:7. Za zlepšený výkon v poslední čtvrthodině hráčů děkuji, ale byly to nervy.

Nejde o skóre, výhry či prohry, nejde o tabulky, ale jde nám o výkon jako takový, tak aby to všechny bavilo a měli dobrý pocit ze své práce. Většina hráčů hrála hodně pod své možnosti – kteří? oni o tom vědí. Těšíme se na příště, protože budeme hrát lépe. Mnohem lépe.