V pondělí 2. května jsme se s Láďou zúčastnili mezinárodní konference Mosty 2016. Tento ročník byl zaměřen na téma Rozvoj vítězné mentality a komunikace uvnitř týmu.

V první polovině vystoupil Lothar Linz, jehož svěřenci získali nesčetné medaile na olympijských hrách, mistrovstvých světa a Evropy. Zabývá se psychologií, mentálním koučinkem a zároveň přednáší na Trainerakademie Köln.

Ve druhé části pak byli přednášejícími trenéři Kanadské hokejové reprentace a trenéři z NHL a AHL. Bill Peters – hlavní kouč reprezentace Kanady 2016, hlavní kouč týmu Carolina Hurricans, Dave Cameron – asistent kouče reprezentace Kanady 2016, hlavní kouč Ottawa Senators, Mike Yeo – asistent kouče reprezentace Kanady 2016, hlavní kouč Houston Aeros.

Konference to byla zajímavá a pro nás přínosná a i WOW! moment se dostavil, ale o tom až za chvilku.

Lothar Linz se hodně věnoval otázce jak komunikovat se sportovci co se týče jak individuálního výkonu, tak i kolektivní stránky hry.

Pokud vyberu tři z mnoha věcí, které v pondělí přednesl, byly by to asi tyto:

Na videích z ostrých zápasů krásně demonstroval, jak velkou roli hraje „hlava“ a psychické rozpoložení v zápasech v duchu „pokud předpokládám, že se něco nepovede, tak se to zpravidla opravdu nepovede, ale pokud budu věřit v úspěch, tak ten se skoro jistě dostaví“. Je to stará pravda, na kterou se ale často zapomíná.

Druhým tématem, o které bych se rád podělil, byla komunikace se sportovci ve chvílích, kdy se daří a kdy se nedaří, a to z různých stran – trenérů, rodičů a fanoušků. Pokud se daří, všichni gratulují a chválí. Pokud ne, tak často přichází ostrá kritika a někdy i výčitky a o nadávkách ani nemluvě. Toto nepomůže ve svém důsledku nikomu. Ani vrcholovým sportovcům a dětem už vůbec. Naopak podporu hráčům je třeba projevit právě v těch chvílích, když se nedaří.

Třetím bodem byla myšlenka soustředění se na hru. Někteří hráči si stanoví cíle jako je například hrát první ligu, někdo fotbal hraje protože ho to prostě baví, někdo chce být s kamarády atd. Některé cíle jsou časově hodně vzdálené a dítě, a ani dospělý, by nemohlo hrát pouze s myšlenkou, že chce hrát první ligu. Cíl je to bezesporu skvělý, ale je potřeba se soustředit na něco na co si mohu „sáhnout“ tak říkajíc hned. A to je hra jako taková. Každý by za svým cílem měl jít, ale nesmí zapomínat na cestu, po které k němu jde. Co to znamená? Soustředit se a užívat si hru jako takovou. Pokud nebudu soustředěný, nemohu hrát dobře a pokud si to nebudu užívat, nebude mne hra bavit. No a co člověka nebaví nikdy dobře dělat nemůže.

A nyní k WOW! momentu, který pro mě přišel při otázkách z publika na trenéry Kanadské reprezentace.

Nejdříve ještě uvedu, že osobně často říkám, že nehodnotím, jestli jsme prohráli nebo vyhráli, ale to, jak jsme hráli. U některých trenérů či fanoušků se často setkávám s nechápavými pohledy. (Ale na to jsem si už celkem zvykl. :-))

Nyní zpátky k otázce. Dotaz byl položen na to, jakým způsobem dostanou hráči po prohraném zápase zpětnou vazbu od svého trenéra. A od trenérů Kanadské reprezentace a NHL zazněla tato odpověď: „Všichni chceme vyhrát. Nikdy ale nehodnotíme výkon podle toho, jestli jsme prohráli nebo vyhráli. Hodnotíme to, jak jsme hráli.“ Bylo zajímavé toto slyšet i od trenérů nejvyšší hokejové soutěže.

Mohu totiž při hře předvést maximum toho, co momentálně dokážu a pokud bude soupeř silnější nemusí to stačit a já prohraju. A naopak. Mohu předvádět výkon, který je tak jako napůl a se slabým soupeřem mohu vyhrát. Takže samotný výsledek o ničem nevypovídá. Neříká mi nic o tom, jestli se naše hra zlepšuje, jestli se zlepšují naši hráči. A to je ten důvod, proč nehodnotit výsledek, ale předvedený výkon ve hře. A právě u dětí by toto pravidlo mělo platit dvojnásob.